Obraz San Francisca

San Francisco leží na západním pobřeží USA, ve státě Kalifornie a řadí se k nejlidnatějším městům celých Spojených států. Pro turisty je velkým lákadlem zejména kvůli množství památek, přírodních zajímavostí a liberálnímu životnímu stylu. Pocit, když člověk prochází pomezi mlhové oblaka a nad ním se tyčí vysokánských konstrukce ve tvaru nebeské brány, evokuje vchod do ráje. Do ráje, kde se dá dostat i zcela prozaicky; autem přes Golden Gate.

San Francisco leží na západním pobřeží USA, ve státě Kalifornie a řadí se k nejlidnatějším městům celých Spojených států. Pro turisty je velkým lákadlem zejména kvůli množství památek, přírodních zajímavostí a liberálnímu životnímu stylu. Mnoho amerických přátel ve snaze tlumit mé přehnané nadšení mě s humorem varovalo, že se mohu těšit na největší koncentraci homosexuálů a bezdomovců na metr čtvereční. No když jsme se před půlnocí po náročné osmihodinové cestě blížili k cíli a v rádiu zazněla píseň If you’re going to San Francisco, cítila jsem, že toto velkoměsto bude nad všechny mé očekávání. Přesto, že jsem neměla květiny ve vlasech.

Zlatá brána do nebe

Dominantou města je jednoznačně jeden z nejdelších visutých mostů na světě Golden Gate. Začal se stavět v roce 1933 za účelem rozvoje komunikačních tras. Spojuje město na severním cípu poloostrova s ​​městem Sausalito v Marin County, které od pevniny odděluje Tichý oceán. Jeho délka dosahuje téměř 2800 metrů a už z dálky je rozpoznatelný svou oranžovou barvou a dvěma věžemi. Proto můj první denní kontakt s reálným San Franciscem (kromě ubytování se v stísněné hostelového pokojíčku s typickými požárními schůdky) musel být výhled něj z opačné strany mostu.

Hned druhý den ráno se tedy autem vydáme na Golden Gate. Ačkoliv je krásné slunečno, překvapuje mě, že se neustále nízko nad oceánem drží přízemní hustá mlha. Čím blíže se dostáváme k vstupu na most, provoz se zhušťuje a zároveň se přibližují i ​​mléčné oblaka. Jakkoli jsem připravena na nezapomenutelný zážitek, oranžový architektonický skvost mi vyráží dech. Cítím se jako před vstupem do nebe. Když zjišťuji, že mlha neustupuje a naše auto se ocitá přímo uprostřed ní, otevírám okno. Chci zažít na vlastní kůži, co za pocit je to být „zahalena mlhou“. Vystrčím z okna tvář i ruku s kamerou, abych měla zvěčněno mou první a možná i poslední cestu do nebe. Silný vítr mi nedovolí se pořádně nadechnout. No moment, když mi přímo do sítnice vstoupí mléčný opar je k nezaplacení. Bohužel pro mnoho lidí Golden Gate znamená skutečně poslední cestu. Most je nechvalně slavný jako místo s velkým počtem sebevražd. Pohled na San Francisco z opačné strany nezklamal. Jen jaksi nemohu uvěřit tomu, že je skutečný.

V centru se nevyplácí být celodenním turistům

Do reality mě vtáhne až návrat do centra města. Přeplněné ulice, dopravní špička a typické pohlednicovými tramvaje bez oken a dveří, které hlasitě vyzvánějí. Nestačím se ohlížet; tolik stylových módních kreací jsem neviděla v žádném jiném americkém velkoměstě. V duchu už dávám svým kamarádům za pravdu, když najednou kolem mě prochází sympatický, urostlý muž s vlasy rozcuchanými od větru. Má na sobě obyčejnou pohodlnou mikinu a manšestráky. Ještě jednou se za ním otočím, abych si vychutnala pohled na muže, což není ode mne štíhlejší a nemá lepší odstín make-upu. Překvapeně zůstávám stát. Mladík si uvolněně kráčí dolů ulicí pouze v tenkých děravých ponožkách a v rukou nese vrchovatě naplněné igelitové tašky.

Liberálnost a svobodomyslnost města se promítá i v množství pouličních umělců. Možná na nich natrefit téměř každých sto metrů. Převládají jazz hudebníci a díky jejich talentu město dýchá neopakovatelnou atmosférou. „Samozřejmě, že nejsem odsud. Přišel jsem z Kanady. Třičtvrtě lidí, co tu žijí, nejsou odsud, „s úsměvem mi vysvětluje hráč na trubku během krátké přestávky. Na otázku proč sem přišel, odpovídá: „San Francisco je město umění a svobody. Neboť umění je svoboda. A tak se zde i cítím. „Na znak vděku za krátký rozhovor mu vhazují do nádobky dva čtvrťák.

Při toulkách centrem města je nemyslitelné přehlédnout Transamerické pyramidu, nejvyšší mrakodrap v San Franciscu. Narozdíl od převládajících obdélníkových výškových budov je tato z hlediska kreativity kompozice skutečně pozoruhodná. Po čase stráveném vyčerpávající chůzí začínáme pociťovat hlad a také úzkostnou potřebu ulevit močovému měchýři. Když už delší dobu horečnatého hledání nenacházíme žádnou veřejnou toaletu, dokonce ani v metru, jednohlasně se shodneme pro Subway. Jaké překvapení, když nám prodavačka oznamuje, že toalety nemají! Sice na McDonald vůbec nemáme chuť, kamarád se dobrovolně obětuje a kupuje si cheesburger. Jediné povolení pro vstup do nebe číslo dvě-vyprázdnění plného měchýře.

Teniska v okně Jacka Kerouaca

Asi půlhodinu chůze od centra se nachází čínské město. Téměř všechny americké velkoměsta mají své pestré čínské čtvrti. Jen v té sanfranciské však žili a tvořili umělci z hnutí beat generation. Aniž jsem neprošla přes Golden Gate a neviděla ulici, kde bydlel autor cestovatelské bible Na cestě, bych nemohla říct, že jsem navštívila San Francisco. Po netrpěliví bloudění s hlavou ponořenou v rozevření mapě napříč rozlehlým čínským městem, které by se velikostí mohlo rovnat menšímu Slovensku městečku, mě najednou kamarád zastavuje. Nervózně, ještě za pochodu se otáčím. A vtom uvidím nápis, kam ukazuje. Jsem na místě. Ulička je sice krátká, ale trvá poměrně dlouho, než přejdu na její konec. Kamenné dlaždice zdobí myšlenky tehdejších známých umělců. Při všech se přístav a dokola čtu duchovní bohatství té doby. Dokud mě neupoutá celkem banální věc. V nedalekém přízemním okně vidím upevněnou starou, vyjeté tenisku. Jelikož ostatní nesdílejí mé nadšení a navíc musí se mnou absolvovat i návštěvu nedalekého beatnické muzea, odcházím bez zjištění o jejím původu. V mé mysli však majitele už má.

Útěk z Alcatrazu

Ostrov Alcatraz leží uprostřed Sanfranciského zálivu. Cesta z něj trvá lodí méně než dvacet minut. Před samotným vyloděním nám průvodce ještě zdůrazňuje, že na ostrově není povoleno jíst, pít ani kouřit. Odmítáme možnost zapůjčit si sluchátka se průvodcovské komentářem. Pouštíme se do bádání na vlastní pěst. Přestože věznice byla zavřená už v roce 1963 vzhledem k jejím drahé provozování, stále je tu přítomná ponurá karma minulosti. Právě dnes je zataženo av kombinaci s opuštěnými chátrajúcimi prostorami na nás působí přesně tak, jak má. Nechtěli bychom se tu ocitnout déle než jsou povoleny dvě hodiny. Zpočátku je zajímavé nahlížet do miniaturních věznic či vidět fotky slavných vězňů. Zejména vysmátý AlCapone i mně konečně navrací dobrou náladu. Zážitek je také proběhnout přes obrovské, udržované hřiště. Po jeho okrajích se nachází rozmístěna filmová technika a pravděpodobně slouží k natáčení scén z vězeňského prostředí do hollywoodských trháků. Podstatně hlubší emoce mnou prochází, když se přicházím na místo, odkud se vězni vrhali do oceánu v naději na útěk. Oficiálně nebyl žádný z těchto pokusů úspěšný. Jediní, což dokázali ohrozit pověst pevnosti s nejvyšší ostrahou, byly utenčenci Frank Morris a bratři Anglinovci. Rok před uzavřením věznice zmizely ze svých cel a jejich těla se nikdy nenašli. Oficiální verze hovoří o jejich utopeni.

Po krátkém čase máme ostrov zmapovaný. Do odjezdu lodi nám zbývá ještě více než hodina. Vracíme se tedy zpět do interiéru a zase procházíme monotónní vězeňskými chodbami. Takto stihneme ostrov obejít ještě jednou, přičemž si nezapomeneme udělat fotku při nejstarším fungujícím majáku na tomto pobřeží USA. Náš odchod z ostrova se symbolicky nese ve znamení útěku. Kvůli narůstajícímu hladu a mírnému znuděný chceme být co nejdříve na lodi. Následující zastávka bude nedaleký Angel Island. Turisty vyhledávaný ostrov je přitažlivý svou scenérií a výhledem na pobřeží Tichého oceánu. Ale vedle výhledu z Golden Gate-u zda Alcatrazu je pouze slabým odvarem možností, které nabízí návštěva San Francisca.

zdroj dobrodruh.sk

Napsat komentář