Palermo

Palermo je hlavním a zároveň největším městem italské Sicílie. Svou rozlohou a zalidnění zdaleka nepřipomíná městečko s dvěma mafiány, Cattani a pár vystrašenými občany ze známé hry. Má více než milion obyvatel a řadí se mezi největší městské aglomerace v Itálii.

Nachází se v západní části na severním pobřeží tohoto nadpozemsky krásného ostrova. A důstojně mu svou nadpozemskosťou a krásou koresponduje. Kromě exotiky, slunce a historie nabízí i dobrodružství a adrenalin. Není se co divit, že celou cestu vlakem na trase Trapani-Palermo jsem se nevěděla dočkat, až konečně uvidím pravého mafiána sršící elegancí a přirozeným šarmem. Alespoň takto nějak mi figuroval v představách. V představách značně poznamenali kmotrem Maria Puza.

Cestu do Palerma dláždí mrtví psi

Jakmile vystoupím z vlaku, ovál mě dusno a nezaměnitelná multikulturní atmosféra. V duchu si říkám, že pravděpodobně je to důsledkem prostředí hlavního nádraží, kde se vždy premelie množství lidí mnoha národností. Okouzlena kráčím ven staničních halou, jen letmo se podívám pod nohy. V úleku zaspätkujem. Chyběla by sekunda a prišľapím chundelatou labu. Přímo přede mnou leží obrovský pes. Na první pohled vypadá jako mrtvý. Ohlédnu se lépe kolem sebe. Jsou jich tam desítky a lidé kolem nich procházejí jakoby je ani neviděli. Váhavě k psovi opět podídem. Na měření pulsu si netroufám, tak jen pobíhám kolem něj. Ani se nepohne. Probleskne mi hlavou, že je to skutečně zvířecí mrtvola. Ale o pár metrů dál zaregistruji pohyb; šedý vlčák se klopýtavě zvedne, přejde pár kroků do většího stínu a pokračuje ve své siestě.

Multikulturní prostředí je typické pro celé město, nejen hlavní stanici. Přicházím na to o pár minut, když mi dělá problém prodrat se pomezi dav lidí přes přechod pro chodce a nenarazit při tom do rozpálených kapot čekajících aut. Ulice jsou plné letně oblečených Sicilanovi, černochů ve sportovních soupravách, Indů a Arabů v těžkých neprodyšných šatech av neposlední řadě turistů s mapou v ruce. Signál pro mě, abych ji také vytáhla. Vydáváme se hledat adresu našeho hostelu. Po vyčerpávajícím bloudění dlouhými ulicemi rezignuji. Jako první oslovuji seriózně vypadající ženu v zaparkovaném autě. Ani chvíli neváhá: „Nasedněte, je to kousek odsud.“

Nyní pro změnu váháme my dva s kamarádem. Unavení, bez posledních zbytků sil se odevzdáváme do rukou osudu, který drží pevně v rukou (kromě volantu) tato usměvavá řidička. Během krátké cesty nám stihne dát pár rad do čtyřdenního života v Palermu. „Je tu velký problém dorozumět se v angličtině. Měli jste štěstí, že jste narazili na mě. Určitě si během celého pobytu dobře hlídejte hotovost, kameru a kabelku. Bohužel, je smutný fakt, že Palermo je rájem nejen pro turisty, ale i zlodějů. „Po upozorněních se začínáme cítit ještě níž. Naše osudová žena nás však v závěru cesty povzbudí zvoláním, že jsme namístě a Palermo je jedním z nejkrásnějších historických měst na světě.

Po dlouhé cestě si nakonec přece jen odkládáme kufry. Ale na úplně jiném místě! Italská organizace a cit pro důslednost nezklamali. Kvůli jakémusi blíže nespecifikovanému nedopatřením jsme se nemohli ubytovat v původně rezervovaném hostelu. Ale štěstěna stála při nás a vyfasovali jsme prostorný apartmán pár minut pěší chůze od centra. Jako zarytý odpůrce plánování a nadšený fanoušek náhody se pouze usměju pod vous. Vous z krůpěje potu od palermské horka.

Katedrála namísto energetického nápoje

Jako první z množství monumentálních staveb máme možnost vidět právě tu nejhonosnější. Je jí Palermský katedrála. Nachází se asi pět minut cesty chůzí od našeho apartmánu. Byla postavena již v roce 1185 a je ukázkou syntézy arabského a Normanských umění s barokními a neoklasicistní prvky. Během své dlouhé historie bylo Palermo arabským emirátem a později sídlem Normanských království. Neopakovatelný nádech exotiky jí dodávají i palmy vysázené všude kolem. Pokaždé během našeho pobytu, když jsem kolem ní procházela, se mě zmocnil nečekaný příliv energie. Zda bylo ráno a rozespalé jsem kráčela vedle ní s kouřícím kávou v papírovém poháru, zda večer, když jsem od únavy ledva tahala nohy za sebou. Pohled na majestátnost jako součást běžného života ve mně prohloubil pocit, že nic není nemožné.

Od katedrály směřujeme ke starému historickému centru. Je tam největší koncentrace památek. Cesta je dlouhá, protože na každém kroku se zastavuji a obdivuji gotické katedrály, přezdobené monumentální brány či mramorové sochy. Některé se snažím najít na podrobné turistické mapě. Nikde ani zmínka. Vedle tak velkém uměleckém a kulturním bohatství se pravděpodobně tvůrci nezatěžovaly se zaznačovaním těch „nepodstatnejších“ památek. A zejména potřebovali nechat nějaký prostor i pro názvy ulic.

Konečně se dostáváme k fontáně Pretoria. Nachází se uprostřed náměstí se stejným názvem. Z každé strany ho lemuje významná historická budova. Barokní fontána má tvar kruhu. Její součástí jsou mramorové sochy bohů a zvířat podle vzoru řecké antiky. Hned za ní sídlí sicilský parlament. V následující ulici se již tyčí kostel La Martorana a přímo vedle něj kostel San Cataldo. Právě San Cataldo se svými červenými kopulemi je dalším z typických příkladů vlivu islámské kultury. I tento pohled je dech beroucí. Dva architektonické skvosty hned vedle sebe; to je možné pouze v Palermu.

Přepych a chudoba v symbióze

Následující den se chystáme probádat i okrajové části města směrem k pobřeží. Před tím nemůžeme opomenout snídaně v útulné kavárničce přímo naproti katedrále. Výběr je skutečně výběrový. Italské malé presso je jasná volba. No při koláčích to už zdaleka není tak jednoznačné. Moje láska k Ricotta nakonec vítězí. Objednávám si cannoli. Smažené trubičky bohatě plněné tímto sladkým italským sýrem mi potvrdili, že ostatní dezerty z nabídky zůstanou až do konce pobytu jen nabídkou.

Cestou k přístavu se stále více vzdalujeme od centra města Palermo. No kdo by si myslel, že tu honosná Palermský architektura nenajde uplatnění, je na omylu. Pomalu dospívám do stavu, kdy považuji za zcela běžné zakopává na každém kroku o chrámy a kostely, neboť jejich už nestíhám vnímat. Fotoaparát vytahuji jen při každém třetím. Jeden rozdíl oproti centru tu přece jen je patrný. Naďa se ani popsat naše překvapení, když procházíme za jeden z barokních kostelů. V prvním momentě registrujeme pouze hýřivých plejádu barev. To domácí na balkonech suší prádlo. Přímo před sebou máme pohled na uličku, kterou těsno svírají dva dlouhé zanedbané bytové domy. Okamžitě zvěčnit tento kontrast. No po celodenní pěší turistice mi slovo kontrast nepřijde výstižné. Možná je to jen únavou a možná začínám pociťovat, že historické umělecké bohatství Palerma vytváří se současným těžkým životem obyvatelstva zvláštní disharmonický souzvuk.

Horké sicilské slunce přeje zejména vegetaci

Jeden den našeho pobytu si vyhrazujeme pro lenošení na pláži. Nejkrásnější a největší pláž Mondello je vhodnou volbou pro regeneraci bolavému nohou z poznávání památek. Než se tam dostaneme, musíme nejprve přetrpět hodinovou cestu přeplněným autobusem. Typický ruch letoviska, průzračná mořská voda a ovocná ledová drť stojí za to. Jsou tím pravým osvěžením těla i ducha. Na sklonku dne se ukazuje, že nevypočitatelnost opět úřaduje. Jediné osvěžení, které cítím po příchodu domů, je ledový ručník na rozpálené čele. Neodhadla jsem intenzitu sicilského slunce a zakryta v peřinách drkocem zuby. Štěstěna však věrně stojí při mně i nadále. Mohlo jsem vyváznout i hůře než s lehkým úpalem.

Poslední den ve městě Palermo si chceme ještě ohlédnout slavné divadla Teatro Massimo a Teatro Politeama a pokochat se mícháním architektonických stylů v kostele San Giovanni degli Eremiti. Ten patří k dominantám města a nejkrásnějším ukázkám arabského uměleckého rukopisu. Za malý poplatek můžeme vejít do zahrad a projít se přes zachované části interiéru. Kostel je propojením dvou světů; křesťanského a muslimského. A i to tak cítím, když vycházím z tmavých zdí středověké modlitebny na denní světlo zahrad, které zdobí vysoké palmy a je z nich vidět červené kopule. Na závěr dne si dopřejeme návštěvu botanické zahrady. Patří k nejznámějším v celé Evropě. Její exteriér ladí s okolní architekturou. Vstup do budovy zdobí karyatídy a celá se nese v antickém řeckém stylu. Nejprve si prohlížíme expozice uvnitř. Převážně se jedná o vědecké studie.

O poznání vzrušující zážitek nás čeká v samotných zahradách. Procházíme pomezi úchvatné stromy se šťavnatým ovocem, v jezírkách plavou houfy leknínů av pozadí slyšet skřekot papoušků a jiného ptactva. V masivních spletitých kmenech mohutných stromů by bylo možné hrát schovávanou. Jindy zase téměř nedohlédne na konce palem, které se táhnou do nadrozměrných výšek. Kaktusy jsou kapitola sama o sobě. Nikdy by mě nebylo napadlo, že existuje tolik jejich druhů. Když procházíme ke kvetoucím květinám, jsem natolik unesena, že každý jeden si aranžovat za ucho a kamarád trpělivě míří na mě objektiv. Závěrečný Naučná-zábavný výlet do botanické zahrady přinesl své ovoce poznání. Tolik exotických světů v podobě rostlin a květin lze vidět v jediném; ve světě exotického Palerma.

Kmotr v moderním provedení

Před odchodem z Palerma nás čeká dlouhá noc. Transfer, který nás má dopravit na letiště v Trapani, odchází až o třetí nad ránem. Cosi před jedenáctou večer nás karabiniérů požádáte, abychom opustili STANICE halu. Zavírací hodiny Italové očividně dodržují. Trochu vyděšení si vzpomeneme na uvítací slova naší osudové ženy. Sedíme v blízkosti stanice a snažíme se nepřipouštět si přítomnost pofidérnych Sicilanovi, co se shlukují před stanicí a pokukují po nás. No darmo, kmotr je kmotr a my jsme v Palermu.

Hlavním městě Sicílie a hlavním městě mafie. Z nedalekého autobusu vystupuje mladý turista s vakem na zádech. Zamíří rovnou k sousoší oproti naší lavičce. Po chvíli usíná s vakem u nohou. V nočním šeru sledujeme, jak se k němu blíží zmiňovaná skupinka mladíků. Pocítím nutkání zakročit, ale kamarád mě stísněně zastaví. Vidíme jak se nad ním skloní jeden z nich a zkušeným pohybem mu Odepínají ledvinku. V přímo přenosu jsme se stali svědky krádeže. No v tomto městě av této hodině se nám zdá nejrozumnější dívat jiným směrem a doufat, že nebudeme další v pořadí.

Po šťastném příchodu na letiště si kupuji cannoli. Cítím, že potřebuji zajíst výčitky svědomí. Cannoli však není čerstvé i ricotta je nějaká málo sladká. A tehdy si uvědomím, že to možná ani nejsou tak výčitky jako smutek z nastávajícího odjezdu. Zkouším to zachránit koupí vtipné magnetky, která zobrazuje italskou rodinnou mafii. Na palubě letadla nepříjemnou noční zkušenost klimatizace už definitivně rozfouká do ztracena. V duchu si vybavím obraz katedrály a rozženu úvanu. Přes absenci charismatického „Corleonho“ mi Palermo cestovatelské očekávání splnilo nadmíru. Už teď mi je jasné, že toto „městečko“ určitě ještě jednou navštívím.

One thought on “Palermo

Napsat komentář